Proč je v učebnici malé množství slovních úloh?

< zpět na FAQ

V tradičním vyučování je slovní úloha hlavním nositelem vazeb matematiky na životní zkušenosti dítěte. V našem pojetí je životní zkušenost dítěte přítomna nejen ve slovních úlohách, ale i v dalších prostředích – Krokování, Parketáže, Autobus, … Slovní úlohu: V autobusu se vezlo 7 cestujících a na zastávce 3 cestující vystoupili. Kolik cestujících v autobusu zůstalo? Tuto úlohu v tradičním vyučování řešíme někdy pomocí dramatizace, zejména když někteří žáci mají s řešením problémy. V naší koncepci výuky se začíná dramatizací a verbálně psané úlohy přichází dodatečně. To přesně odpovídá tomu, že dítě v životě nejdříve získává bezprostřední zkušenosti a až poté tyto zkušenosti vyjadřuje slovně. Např. slovní úloha na straně 29 2. dílu je verbalizací situací, které uvnitř prostředí Krokování žáci již dříve zažili. Ve 3. ročníku, kdy se již předpokládá, že žáci mají dobré zkušenosti s prostředími, bude slovních úloh výrazně více. Např. Jedna z problémových oblastí tradiční matematiky jsou tzv. „okénkové příklady“. Zatímco dítě celkem bez problémů řeší 3 + 4= ___ , s úlohou 3 + __ = 7 má potíže. Největší problém pak má u úlohy typu ___ –- 3 = 4. Tento problém se objeví v 1. třídě a přetrvává dál v následujících ročnících. Nyní se podívejme na prostředí krokování. Vše začíná tím, že si děti odkrokují na krokovacím pásu různé úlohy (viz učebnice), dramatizují je. Poměrně rychle se děti naučily si různé úlohy vzájemně zadávat. Např. stojím na pětce, udělám tři kroky dopředu, kde stojím teď? Nebo, stojím na trojce a skončím na šestce. Kolik kroků jsem udělal? Všechno to jsou ve své podstatě slovní úlohy