Proč počítání přes desítku není věnována stejná pozornost jako v jiných učebnicích?

< zpět na FAQ

Velice dobré zkušenosti s rozšiřováním číselných oborů mají v mnoha zemích jako např. ve Francii, Anglii, Itálii, Švédsku, Finsku apod. V učebnicích těchto zemí se „přechod přes desítku“ vůbec nevyskytuje a žáci s počítáním přes desítku nemají žádné problémy. Děti nedostávají žádné návody, jak počítat. Žáci, kteří se vzdělávají podle našich učebnic, počítají úlohy s přechodem přes desítku již kolem pololetí 1. ročníku, aniž by dostali jakýkoliv návod. Pokud učitel sám neoznámí žákům, že se jedná o úlohu náročnou, pak s tím žáci problémy skutečně nemají. Rozdíl je v tom, že přejdou přes desítku plynule zároveň s rozšiřováním číselného oboru. Zkušenost: Děti zpočátku používají nástroje (počítadlo, krokovací pás), které jim usnadní řešení situace. Časem získají dostatečnou zásobu zkušeností s počítáním úloh s přechodem přes desítku a vytvoří si vlastní strategie, jak tyto úlohy vypočítat. V této fázi jsou děti schopné počítat úlohy s přechodem přes desítku z hlavy, ba i dostatečně rychle. Většina dětí se k tomuto dopracovala zhruba koncem dubna 1. ročníku. Ve školním roce 2006/07 jsem byla na naší škole jediná, kdo v 1. ročníku vzdělával žáky prostřednictvím naší matematiky. Zároveň se mnou se učila matematika „tradiční“ ve čtyřech dalších 1. třídách. Ohledně přechodu přes desítku vzniklo mezi kolegyněmi několik bouřlivých diskusí. Každá z nich si ho vyřešila po svém. Podotýkám, že se u všech kolegyň jedná o velice schopné, obětavé učitelky. Jedna z nich měla zásobu pracovních listů na rozklady. Pečlivě je zadávala dětem, nevynechala jediný den. Další přemýšlela, jestli to risknout a po mém vzoru děti „přechod přes desítku neučit“. Chvíli „riskovala“, pak nevydržela a „raději je to naučila“. Poslední dvě se přikláněly střídavě k názoru jedné, či druhé kolegyně. Do druhého ročníku se třídy slučovaly. To znamenalo, že mi do třídy přišlo 5 dětí ze dvou různých tříd. Všechny tyto děti přesto, že mezi nimi byly i děti talentované, měly s úlohami s přechodem přes desítku mnohem větší potíže než moji původní žáci. Trvalo dva měsíce, než si „noví žáci“ přestali komplikovat život „správným“ rozkladem při těchto úlohách a objevili, že ty „těžké“ úlohy jsou vlastně „lehké“.